Historie MŠ

 

RODINA KLIČKOVA

Šebestián Klička (1834 – 7. 9. 1910 Štěnovice). Byl sládkem, nájemcem měšťanského pivovaru v Příbrami. Vlastnil Sebastopol v PB (zájezdní hostinec), s nímž sousedila krásná a rozlehlá soukromá zahrada Kličkova, na jejíž kovové bráně se skvěly zlaté iniciálky pana starého (H. Jelínek, Zahučaly lesy, s. 23). Člen Měšťanské besedy v PB, spoluzakladatel pěveckého spolku Lumír v PB. Zemřel jako majitel panství ve Štěnovicích. Nechal postavit rodinnou hrobku na hřbitově v PB, měl z prvního manželství děti:

1. Johana /Hana/, provd.za Rudolfa Fantu, inženýra v Praze III, Všehrdova 6. Zemřel 4. 4. 1916 v Praze a pohřben byl do Kličkovy hrobky; roku 1934 stále vdova.

2. JUDr. Jan /Hanuš/ Klička (1. 8. 1867 – 26. 5. 1934).

Z druhého manželství s Rosalií (r. 1934 žila v Krukanicích, s. o. Stříbro, r. 1936 v Sobědruhách u Teplic, zemřela 8. 4. 1946 jako soukromnice v Chotýšanech a byla pohřbena do Kličkovy hrobky) měl děti:

3. Ing. Šebestián Klička (17. 6. 1882 – 5. 4. 1940 Štěňovice), r. 1934 majitel velkostatku v Krukanicích. Zemřel jako velkostatkář z Berouna 101/I. Manželka Karla /Lola/ roz. Brychová (2. 8. 1900 – 19. 3. 1943), zemřela v Plzni, Švehlova 9, pohřbena v Kličkově hrobce.

4. JUDr. Jaroslav Klička, maturita 1904 na gymnáziu v PB, r. 1934 major just.služby v Plzni, Klatovská tř. čp. 76.

5. Julie provd. Kepková, r. 1934 vdova po profesoru arch. - VŠT v Brně, Pod Strání č. 12, zemřela 27. 8 1969 a urna byla uložena do Kličkovy hrobky.

6. Rosalie provd. Langhammerová, 1934 choť řed. dolů Sobědruhy u Teplic – Šanova, zemřela 25. 10. 1970 v Uherském Hradišti, urna uložena do Kličkovy hrobky.

Dalším dítětem neznámo z kterého manželství byla Marie Kličková, před rokem 1910 pohřbená do rodinné hrobky.

Do Kličkovy hrobky v PB byly uloženy ještě tyto osoby:

7. Anna Štorchová, choť profesora právnické univerzity, zemřela 20. 11. 1924 Příbrami II/280 – Kličkově vile. Podle Hanuše Jelínka (s. 23) to byla nejstarší dcera Šebestiána Kličky.

František Štorch, univ. prof., zemřel 23. 12. 1924 tamtéž. Původně bytem ve Zbraslavi č. 107. Po jejich smrti spravoval JUDr. Jan Klička jejich jmění.

MUDr. Josef Oliberius, rodinný přítel JUDr. Jana Kličky a poručník Bohuslavy Kličkové, zemřel 4. nebo 31. 11. 1939 v Praze.

Johana Oliberiusová, vdova po lékaři v Praze, Všehrdova 6/562, zemřela 11. 2. 1960 tamtéž. Nevím, zda není totožná s Johanou Kličkovou, ovdovělou pak Fantovou.

Ing. Arch. Karel Kupka, důchodce, Praha – Újezd 23, zemřel 25. 2. 1971, do hrobky uložena urna. Kontaktní adresa pro správu hrobky Hermína Domácí, Za Šmatlíkem 621, Praha 4.

JUDr. Jan /Hanuš/ Klička (1867 – 1934) Roku 1885 maturoval na gymnáziu v PB, byl advokátem v PB, do roku 1906 náměstkem příbramského okresního starosty, místopředsedou KČT v PB r. 1917. Podle H. Jelínka to byl sympatický nevýbojný muž (s. 23). Po svém otci zdědil Sebastopol a po první světové válce dal část hostince zdarma k dispozici ruským studentům – emigrantům (s. 28). Roku 1928 společně s dalšími představiteli města úspěšně intervenoval u ministerstva financí, aby byl obci odepsán z majetkové dávky obnos 170 196 Kč (SOkA Příbram, fond Archiv města Příbramě, inv. č. 2460, Pamětní kniha horního města Příbrami, s. 1304).

Dne 13. října 1932 se stal čestným občanem města (SOkA Příbram, fond Archiv města Příbramě, inv. č. 2461, Příbramský Slavín, s. 44).

R. 1934 vlastnil v PB domy: 127 – I v Pražské ul., 57 – II – hostinec Sebastopol na rohu Balbínovy a Střelecké ulice v PB, prodán r. 1936 ing. Dr. Václavu Bernokopfovi, 61 – II – Střelecká ul., 280 – II tj. Kličkova vila, stodola na parcele č. 1214 u okresní silnice na Jince – prodána roku 1936 Marii a Janu Prokopovým, pozemky u Rokycan.

Jeho manželkou byla Ludmila Kličková roz. Rezková (25.2. 1887 – 5. 10. 1966 Olomouc), dcera profesora historie a ministra - krajana Antonína Rezka (1853 – 1909) a Bohuslavy roz. Erbenové, dcery Karla Jaromíra Erbena. Její sestra Bohuslava se provdala za univ. prof. MUDr. Kostlivého v Bratislavě. Ludmila Kličková zdědila po manželovi dům čp. 127 – I v PB. Byla pohřbena do Kličkovy hrobky v PB.

Jeho jediným dítětem byla Bohuslava Kličková (21. 7. 1925) – po otcově smrti byl poručníkem kromě matky MUDr. Jaroslav Oliberius (17. 2. 1868 - 31. 10. 1939), zdědila dům čp. 280 – II v PB. Od roku 1939 bydlel v této Kličkově vile i Josef Lisý, od roku 1942 také Gabriela Dominová a roku 1943 Josef Matějka. Roku 1944 maturovala Bohuslava Kličková na gymnáziu v PB a roku 1945 byla nasazena ve Waffen – Union Škoda v PB. Po válce se opět uvádí jako studující (údajně filozofie). Byla prohlášena zletilou 31. 1. 1946. 27. srpna 1946 se policejně odhlásila do Lázní Kynžvart u Mariánských Lázní čp. 6. Společně se svou matkou Ludmilou jsou tam zapsány roku 1948 v seznamu pro vydávání potravinových lístků a ve volebním seznamu roku 1951. Roku 1953 už v Kynžvartu nebydlely. Podle neověřených údajů působila jako laická pracovnice v některém řádovém sociálním ústavu v západních Čechách. Bohuslava měla syna. Buď on, nebo jeho syn se přihlásil k restituci rodinné vily, ale asi o dva měsíce promeškal zákonnou lhůtu a záleželo na postoji radnice, zda jeho nárok uzná. Radnice nárok neuznala.

Kličkova vila

Byla postavena v rozlehlé zahradě pod dvorem nárožního hostince Sebastopol a zabírala skoro celý svah pod Svatou Horou mezi ulicemi Hornickou a Ondrákovou a Kamýckou silnicí. Zahrada byla zřízena na pustých obecních drahách nájemcem měšťanského pivovaru Šebestiánem Kličkou v osmdesátých letech 19. století. Rostlo v ní asi 3000 různých růžových keřů a přes 300 druhů rozmanitých květinových skupin s mnoha ušlechtilými ovocnými stromy i záhony rané zeleniny. Šebestiánův nejstarší syn JUDr. Jan Klička tu nechal vybudovat nádherný rodinný dům (SOkA Příbram, fond Archiv města Příbramě, inv. č. 2459, Pamětní kniha horního města Příbrami, s. 157n). Plány na jeho stavbu z roku 1911 se dochovaly ve fondu Archiv města Příbramě 1393 – 1945 (1950) III – inv. č. 542, kart. 24.

Od roku 1934 byla tato secesní vila (čp. 280 – II) majetkem Janovy dcery Bohuslavy Kličkové. V roce 1946 město jednalo o zrušení sirotčince a opatrovny v Jiráskových sadech a na 22. schůzi rady dne 7. srpna 1946 byl projednán přípis arcidiecézního svazu katolické Charity, který byl ochoten zajistit další existenci městské opatrovny a přeměnit ji na dětský útulek pro přechodnou denní péči o děti a rozšířit svoji působnost na děti již od 1 roku (místo dosavadních 3 let). MNV měl přispívat a dát povolení, aby Svaz pro dětský útulek mohl používat místností ve vile Bohuslavy Kličkové, která byla ochotna místnosti ve vile k tomuto účelu bezplatně propůjčit. Sirotčinec čp. 115 – I. se měl uvolnit pro obchodní školu. Jednání však nebylo dovedeno do konce (Kronika horního města Příbramě 1946, s. 46). Dne 20. dubna 1950 bylo rozhodnuto na schůzi rady jednat na ONV o umístění jeslí v Kličkově vile – zahradě a tamní mateřské školy v Konviktě (obrazy z galerie v Mikendově vile, kde měly jesle být, nebylo kam dát) (Kronika horního města Příbramě 1950, s 43 n.). Nakonec byla galerie přestěhována a umístěna v místnostech městského archivu. Roku 1951 se již uvádí, že je třetí mateřská škola umístěna v bývalé Kličkově vile, při níž je nádherná zahrada (Kronika horního města Příbramě 1951, s. 134 n.) Roku 1952 se uvažovalo o „přetvoření“ dosavadní školky v Kličkově vile na Dům pionýrů (Kronika horního města Příbramě 1952, s 37), ale nakonec tu mateřská škola zůstala.

Prameny: Okresní soud Příbram, Poručenská věc nezl. Bohuslavy Kličkové, P 75/34. SokA Příbram.

Hřbitovní knihy hřbitova v Příbrami.

MěNV Lázně Kynžvart, inv. č. 345 – Abecední seznam všech obyvatel L. Kynžvartu 1948, inv.č. 74 Seznam obyvatel Lázní Kynžvart podle čp. 1953, volební seznam 1951, vše SOkA Cheb.

Pamětní knihy horního města Příbramě, SOkA Příbram.

Literatura:

Památník ministra prof. Dr. A. Rezka, Jindřichův Hradec 1936.

Blüml, Blümlová, Jiroušek a kol., Jihočeši v české historické vědě, České Budějovice 1999.

Hanuš Jelínek, Zahučaly lesy, Praha 1947.